Začalo to levnou letenkou a zarostlou zahradou
19. 8. 2025Bety je zakladatelka rodinné farmy na kanárském ostrově La Palma, kde se zabývá ekologickým pěstováním tropického ovoce. Veškeré plody sklízí až ve chvíli, kdy jsou opravdu zralé. Spolu s šetrnou dopravou tak vzniká chuť, která se nedá s běžně prodávaným ovocem srovnat. Když jsme Bety poznali, věděli jsme, že právě s ní chceme spolupracovat. A dnes vám přinášíme její příběh.
Jak jste se na La Palmu vůbec dostali?
Dovedly nás sem děti. Mám dvojčata, narodila se předčasně. V únoru, když jim bylo šest měsíců, byla v Praze hrozná zima a doktorka nám zakázala chodit ven. Tak jsme si řekli, že musíme někam, kde je mírnější klima, abychom mohli normálně fungovat a abych se nezbláznila.

Podruhé jsme přijeli s tím, že se jen podíváme na nemovitosti. Tady byly tehdy domy opravdu levné. Koupili jsme dvojdům za dva miliony korun. To se v Praze nedala pořídit ani garsonka. Vzali jsme si na to hypotéku z Čech. Na začátku jsme dům pronajímali, aby si vydělal na splátky.
Kdy přišlo rozhodnutí, že tam zůstanete natrvalo?
Přišel covid a s ním i rozhodnutí, že nejde dlouhodobě udržet dvě domácnosti, chalupu v Chotěvicích a zároveň dům tady. S lockdownem jsme se rozhodli zůstat na La Palmě, abychom si všechno mohli v klidu promyslet.
Pak v Čechách vystřelily ceny nemovitostí, tak jsme prodali chalupu a celý výnos jsme investovali tady. Koupili jsme první pozemky, celé to vyčistili a vybudovali. Nemuseli jsme řešit žádné další hypotéky nebo půjčky. To, co přišlo z Čech, jsme vložili sem. Od té chvíle už jsme tu zůstali.
A co práce v Čechách, nezůstalo vám tam ještě něco?
Do Čech jezdím poměrně často, hlavně na veletrhy nebo v létě, kdy tam máme spoustu food festivalů a různých větších akcí. Když tam jedeme, spíme u rodičů nebo kamarádů. Domov máme už jen tady na Kanárech a letos to bude čtvrtý rok, co tu jsme natrvalo.
Jaký je vlastně tvůj původní obor?
Jsem restaurátorka knih. Můj muž Petr měl v Česku firmu, personální agenturu zaměřenou na IT. Ani jeden z nás nemá vystudované zemědělství. Ale já pocházím z lesnické rodiny, takže jsem vyrůstala v lese a mám k tomu blízko. Později jsem si dělala nástavbu na České zemědělské univerzitě, obor konzervace přírodních látek, a mám za sebou jeden rok botaniky. Takže základ mám. Zbytek jsme se naučili v praxi.

A proč právě tropické ovoce? To přišlo jak?
Když jsme měli pozemek, začali jsme se podle jeho nadmořské výšky dívat na specifikace rostlin a na to, jak je zahrada orientovaná ke světovým stranám. Odtud jsme se učili, jaké druhy by mohly dávat smysl. Zahrady byly úplně zarostlé, musely se opravit staré terasy a všechno se vybudovalo znovu.
„Na začátku jsme se rozhodli hlavně srdcem. Ale pak jsme všechno promýšleli do detailu. Podle orientace pozemků, výnosů i zkušeností místních.“
Rozhodnutí, co vlastně budeme pěstovat, přišlo až potom. Když už byl pozemek připravený, začali jsme to konzultovat s lidmi, kteří tu žijí dlouhodobě a mají zkušenosti. Protože něco jiného říká internet, něco jiného vědecké studie. Ale žádná z nich není přímo z La Palmy. Takže když si člověk vybere plodinu třeba podle výnosu, doby sklizně nebo kupní síly, stejně je nejlepší to ověřit u někoho, kdo to tady skutečně pěstuje.
Kdo vám na začátku nejvíc pomohl zorientovat se v místních podmínkách?
Stali jsme se součástí asociace Pitapalma. Jsou v ní starousedlíci, kteří se těmto plodinám věnují roky, rozumí jim do hloubky a všechno násnaučili. Poskytli nám i první sazenice. Běžně stojí rostlinka třeba 20 eur, ale přes asociaci jsme je dostali za 50 centů. A když se spojíte s asociací, je to jednodušší i z hlediska odbytu.
Dává to dojem, že jste k tomu přistoupili hodně pragmaticky.
Jo, tak to je přesné. Naše první rozhodnutí je vždycky něco jako no tak si koupíme. Ale pak to není o tom, že bychom tam začali bez rozmyslu sázet tady stromek, támhle stromek. Nejdřív si promyslíme, co to bude stát a jestli to vůbec dává smysl.

Aha, a na čem to rozhodnutí stojí?
Cokoliv se tu vybuduje, je obrovská investice. Třeba dračí ovoce. To potřebuje kovové vzpěry, nosné konstrukce, celé to stojí opravdu hodně peněz. Když to postavíte a za rok si řeknete, že dračí ovoce vlastně pěstovat nechcete, tak jste vyhodili miliony oknem.
Takže žádná romantika, ale plán a rozvaha.
Přesně tak. A vím, že spousta lidí to tak nedělá. Koupí zahradu a řeknou si tady dám jeden stromeček, tamhle druhý a támhle by mohly být třeba maliny. Jenže ty vám to celé zarostou a už se tam pak nikdy nedostanete.
Zajímá vás jak složité je dostat exotické ovoce smysluplně do Čech? Těšte se na další díl rozhovoru s Bety z Ostrova Chutí.
Za každým kouskem poctivého ovoce stojí promyšlené rozhodnutí, práce a odvaha změnit život od základů. Chtěli byste si ho taky dopřát, aniž byste se museli stěhovat přes půl Evropy? Ovoce od Bety i od dalších farmářů si právě teď můžete předplatit na celou sezónu.