Náš semafor: podle čeho vybíráme ovoce

Ovoce hledáme v evropě

Dává nám smysl podporovat pěstitele a způsob hospodaření v krajině, která je nám blízká. A zároveň nám Evropa nabízí obrovskou pestrost – od českých jablek a švestek přes řecké citrusy až po manga, avokáda nebo dračí ovoce ze Španělska a Kanárských ostrovů.

chceme znát lidi, kteří ovoce pěstují

Nestačí nám nálepka původu – Řecko, nebo Španělsko.Chceme vědět, kdo ovoce vypěstoval, jak se stará o svůj sad a jak přemýšlí o krajině kolem sebe. Ptáme se, jak zavlažuje, jak ošetřuje plody, co se letos povedlo, co se nepovedlo a jak vypadá úroda. I tohle naši nabídku ovlivňuje.

čerstvé a v sezoně

Nechceme ovoce, které někde zevlí v lednici a je dostupné kdykoliv si vzpomeneme. My jsme si vybraly trochu náročnější cestu. Chceme, aby v ovoci zůstal co nejvíc ten pocit, že jste ho právě utrhli ze stromu.

To znamená zralé tak akorát, ale stále schopné převozu. Třeba bychom vám moc rádi přivezly fíky, ale zatím to neumíme. Aby zvládly přepravu, musely by se podtrhnout a to nechceme. U hroznů se modlíme každý rok. Ještěže existují avokáda, která na stromě prostě nezměknou a tak je pro ně výlet do Česka vlastně wellnes záležitost.

Nechci tvrdit, že za žádných okolností nikdy neuděláme výjimku. Ale pokud ji uděláme, určitě vám dáme předtím vědět. Protože standard, ke kterému se pořád vracíme, je čerstvě sklizené, sezonní ovoce.

a co to biO?

BIO certifikaci chceme všude tam, kde nemáme jiný opravdu spolehlivý způsob, jak si pěstování ověřit.
Výjimku jsme ochotné udělat jen ve chvíli, kdy pěstitele osobně známe, máme jeho sady projeté a víme, že se jeho způsob hospodaření potkává s našimi hodnotami. Třeba na Sicílii má biocertifikaci málokdo, přitom ale nepoužívají pesticidy, hnojení, hospodaří šetrně a udržují tradice. V Česku máme několik přátel na farmách, kde ctí biodynamické, permakulturní nebo regenerativní přístupy, nemají na to papír, i když dělají pro krajinu hrozně moc a jejich ovoce a zelenina jsou luxusní. (třeba Simča z Částkova nebo Jana a Petr z Farmy Mezi Řádky)

a nakonec: musí nám to chutnat

Můžeme mít dohledaný původ, skvělého pěstitele, správnou sezonu i všechny papíry.
Ale pořád je tu ještě jedna docela zásadní věc: to ovoce musí být dobré.
Ochutnáváme a dáváme pěstitelům zpětnou vazbu. Když nám něco chuťově nesedí, má třeba příliš mnoho pecek nebo zkrátka není takové, jaké bychom vám chtěly dát do bedýnky, pracujeme s tím. A klidně si příště vybereme jinou odrůdu nebo ovoce nevezmeme vůbec.

Takže náš semafor vlastně nemá jednu zelenou a jednu červenou.
Je to spíš sada otázek, které si pořád dokola pokládáme:
Kde to roste? Je právě sezona? Kdo to vypěstoval? Jak se o sad stará? Je to čerstvě sklizené? Můžeme způsob pěstování ověřit? A hlavně – chutná nám to natolik, že to chceme poslat dál vám? Když odpovědi dávají smysl, svítí zelená.